Záživný let za krásného slunečného počasí

Ráno se budíme natěšení na nový den plný sluníčka a létání. Po snídani s tousty obalenými vajíčkem a douškem čaje, balíme a jedeme do města natankovat benzín, při cestě stíhám dopsat svůj každodenní blog rychlým tempem. U bungalovu stranou od města je slabý signál, proto při čekání na placení u pumpy zkouším poslat blog s dvěma fotky. Po úspěšném odeslání článku míříme ke stejnému startovišti jako včera, cestou vzhůru obdivujeme nádherný výhled na rozlehlé a vyprahlé pláně, sem tam nějaké farmy roztroušené na několika místech pastviny. Protože včera jsem nestihl fotit a jelikož po příjezdu ke startovišti fouká jemný vánek, vytahuji z batohu foťák a jdu hledat vhodné místo k pořízení panorámat. Všichni se připravujeme a ve správnou chvíli letíme, při slabém větru pomalu vyklesáváme rovnou k přistávačce. Po sbalení jedeme hned dvěma auty nahoru, po cestě si všímáme ostatních ve vzduchu, kteří už pomalu stoupají, vítr konečně nabral správnou notu. Při pomyšlení na let se silným stoupavým proudem mé srdce bije horečně, všichni bez čekání připravujeme svou výbavu a řadíme se do fronty na start. Když jsem odstartoval, hned jsem vystřelil vzhůru jak z praku. Po 8 měsících od absolvování mého výcviku jsem ještě nepřekročil pomyslnou hranici 1km, ale nyní jsem stále točil ve stoupáku rychlostí 6m/s až do výšky 1471 m.n.m., kde stoupavý proud najednou utichl. Z krátkého sledu událostí jsem najednou začal vnímat jedinečný a krásný pohled do všech stran, snažil jsem se tyto vzácné chvíle prožívat co nejintenzívněji. V tuto chvíli jsem si vzpomněl na mé nejbližší a hlavně na tátu, který se na mě stále dívá seshora. Od dětství miloval letadla, určitě měl z mého počínání velkou radost. Také jsem si vzpomněl na mámu, která s velkou statečností sleduje můj blog a hlavně na mé instruktory, kteří mě pomohli s výcvikem paraglidingu. Během letu zkouším nastavit sedačku do nejoptimální polohy pro snadnější ovládání křídla a lepší výhled. Po pár minutách klesání jsem ztratil 300m výšky, hned mířím k hřebeni hledat další stoupavé proudy, konečně chytám dech a rychle vystřeluji nahoru, občas to se mnou hází jako na houpačce. Vítr se mnou zkouší mou nezdolnou vůli, vytrvalost a odhodlání pokračovat za svým snem. Tento proces se stoupáním a klesáním se opakuje několikrát, začínám se na to pomalu zvykat a učit se nové výzvě. Po půl hodině letu jsem byl od místa startu značně vzdálen, před sebou vidím Zdeňka (otec Hanky), který je o něco výš a pár pilotů z naší skupiny. Někteří už přistáli, nedaleko kravína a místa, kde cesta končí a kde jsme včera zapadli, raději otáčím kvůli nízké výšce. Na kopci se snažím nabrat potřebnou výšku pro přelet úseku bez silnice vzdálené asi 10km. Ve vzduchu potkávám Michala a Jirku, při pokusu přeletět ten zmiňovaný úsek jsem rychle vyklesal do 600 m.n.m. V tuto chvíli nezbývalo než se otočit a začít hledat místo na přistání, nad pastvinou jsem ucítil jemné škubnutí, zkouším ještě točit nahoru, bohužel jen krátce. Stoupáky na zemi bývají krátké a chaotické. Hned přistávám u farmy, trochu bokem kvůli ostnatému plotu. Dopad na zem byl trochu tvrdý, naštěstí jistí sedačka s chráničem a pevné boty. S radostí, že jsem na zemi, koukám na navigaci. Celkem jsem uletěl 27km za hodinu a sedm minut. V klidu balím křídlo, vedro k nesnesení, během čtvrt hodiny jsem vypil celou flašku vody. Při cestě okolo farmy a pole, kde probíhá sklizeň hroznového vína, zdravím afričany, kteří s úsměvem oplácí můj pozdrav. U plotu a silnice házím batoh přes ostnaté dráty a jdu ke křoví do stínu. Hance posílám krátkou zprávu včetně souřadnice polohy. Za chvíli dostávám od ní zpětnou vazbu, že pro mě přijede Petra. Během čekání pozoruji okolí a prohlížím úsek trasy mého letu. Asi za hodinu přijíždí naše auto, po naložení batohu míříme zpět k přistávačce, jelikož už čtvrtá hodina byla za námi, rozhodli jsme se jet k bungalovu si odpočinout. Zbytek dne jsme pozorovali přírodu, vařili, polehávali, četli knížky a pozorovali západ slunce. Pavel, Michal a Jirka jsou ještě pár hodin ve vzduchu, jim se podařilo vystoupat nad 2km, přeletěli na konec hřebene a zpět do Porterville pro pivo jako odměnu. Včera na briefingu jeden pán, co má na starost předpověď počasí a informace o létání, nám řekl, že kdo doletí do Porterville, dostane zdarma pivo. Jako obvykle večer si vyprávíme zážitky z dnešního dne, první jdu okolo desáté do hajan se na zítřejší psaní článku vyspat. Než jsem usnul, dostal jsem od mámy zprávu, že u nás doma v Čechách mrzne až na -14°C. Všem jsem tuto novinku oznámil, bylo jasné, že nikomu se nechtělo vrátit do vlasti. Nám se tu líbí, tak asi do jara tu zůstaneme :-)

Detail tracklogu: http://www.xcontest.org/world/cs/prelety/detail:Kajik/25.1.2012/10:26