Poslední letový den a přesun do Kapského města

Časné ranní sluneční paprsky nás příjemně probudily do dalšího nového a krásného dne, spánek pod širým nebem a v přírodě byl nejkrásnějším závěrem před odjezdem do města. Než jsem napočítal hvězdy, hned jsem usnul a spal jako dudek. Po snídani a balení věcí první skupina odjíždí do Kapského města a my (Kájík, Jirka, Zdeněk, Hanka, Věrka, Sabča, Pavel, Pavla) jedeme ke startovišti si užít poslední den létáním. Nejdříve se jedeme podívat k druhé startovačce, která je o něco výše než ta první. Protože foukal slabý vánek, raději jsme odstartovali z prvního startoviště. První let s Verčou a Pavlem byl krátký, napodruhé jsme chytili správný vítr do plachet. Během letu podél hřebene na sever potkávám Hanku, poprvé spolu letíme vstříc novým zážitkům, hledat nové výzvy, učit se a zdokonalovat svůj um. Cestou potkávám i Pavla, asi po půl hodině si všímám Hanky, která se chystala na přistání. Jak jsem se později dozvěděl, bylo jí špatně od žaludku. Zanedlouho také pomalu ztrácím svou výšku, ještě pár minut bojuji s hledáním termiky, chvíli stoupám a klesám. Jelikož jsem nízko nad zemí, přestávám se točit a raději nechávám rezervu na přistání. Po přeletu nad drátem elektrického vedení a jezírka přistávám na pastvinu poblíž cesty. Po balení křídla a sedačky v nesnesitelném horku přijíždí naše auto. Poslední let byl krásným závěrem dnešního dne, ani jsem netušil, kolik jsem se toho během těchto dnů naučil a získal nové poznatky v termickém létání. Cestou zpět vyzvedáváme Sabču a Věrku, kteří z pastviny přišli s doprovodem dvou malých afrických kluků. Dle informace od Věrky byli afričani v pohodě, nejenom pomáhali z křídla odstraňovat malé kousky větviček, ale také se učili složit křídlo. U přistávačky se potkáme s ostatními a společně míříme směrem do Porterville na nákup pití a zmrzliny. Okolo třetí hodiny vyrážíme do města se ubytovat v pokojích nad diskotékou (za 80R). Od Michala se dozvídáme, že tento víkend se koná nějaký koňský festival. Dvě hodiny bloudili centrem a hledali levné ubytování, které bylo většinou zaplněné. Po vybalení věcí se jedeme podívat na pláž se vykoupat. Jaké překvapení bylo, když jsme smočili nohy do ledové vody atlantického oceánu. Původně jsem plavání vzdal, ale nakonec kluci, Michal s Jirkou, mě chytli a násilím hodili do vody. Takový šok jsem dlouho nezažil, aspoň malá příprava na návrat do krušné zimy. Po pořízení pár fotek a krátké procházce po pláži se vracíme zpět. Dodávkou projíždíme křížem krážem velké město s vysokými budovami a různými památkami. Večer se naplno rozjela diskotéka, podlaha duněla rachotem a zvuky se linuly do našich uší. Jsme zvědavi, jak se na zítřejší odlet vyspíme. Někteří šli do rušného města, kde večer nebývá moc bezpečno, se navečeřet. Ostatní včetně mne si děláme večeři z našich posledních zásob, společně si prohlížíme fotky, domlouváme se na způsob výměny fotek a probíráme rekapitulaci naše dovolené. Okolo půlnoci, ještě za rachotu diskotéky, jdeme na kutě zkusit přežít bezesnou noc.

Detail tracklogu: http://www.xcontest.org/world/cs/prelety/detail:Kajik/28.1.2012/10:11