Ráno moudřejší večera píši blog ze včerejšího dne, snažím se vybavit všechny zážitky, které samozřejmě po delší době rychle vyprchají. Po publikování článku a lehké snídani balíme na cestu zpět, asi 28km odtud, na pláž Beachview. Podle předpovědi na windguru má od poledne zesilovat jižní vítr na 6m/s. Když jsme dorazili na místo a vystoupili z auta, zaslechl jsem od Michala jeho slova „Vítr fouká jak velký kulový." Skutečně vál lehký vánek, pohled ze startoviště na pláž a širé moře nás donutil se zastavit a vnímat krásu země mnoha tváří. Najednou z hlubokého vnímání přítomnosti si všímám Hanky, která zahlédla v dálce na moři hejno skákajících delfínů. Jedinečnou podívanou a vzácnost, která se za život vyskytuje jen málokrát, se snažíme uchovat v hlavě a na kartu foťáku. Jirka rozbaluje své křídlo a čeká na příhodný vítr, po vzlétnutí nám bylo všem jasné, že za takového větru hned vyklesá k pláži. Rozhodujeme se vyčkat do poledne, zdali bude silnější vítr. Toto čekání využijeme na nabrání nových sil, procházení se po pláži, hledání mořských plodů, hraní frisby, koupání se a tak. V poledne sluníčko začíná čím dál více pálit, všichni doufáme v zlepšení povětrnostních podmínek. Po další hodině čekání se malinko rozfoukalo, ale po pár minutách se zase vrátilo do normálu. Okolo druhé hodiny to vzdáváme a balíme, jedeme se podívat kousek od Port Elizabeth, zdali tam nenajdeme něco zajímavého. Ani ne v polovině cesty zjišťujeme, že tu fouká více než na pláži. Denis s Petrou si teď vzpomněli, že zapomněli v apartmá bundu. Hanka ji s nimi jede zachránit. My s dvěma auty se přesouváme k restauraci na ice coffee a milk shake. Po osvěžení studeného nápoje se vracíme k pláži, aby jsme s podivem zjistili netypické chování počasí na neobvyklém místě. Počasí se zhoršilo, mraky pluly dost nízko jako kdyby jsme se ocitli v mlze. Byl nejvyšší čas přesunout se na západ hledat ubytování, odtud vzdálené asi 150km. V plánu jsme měli navštívit Dračí hory, které jsou vzdálené asi půl dne jízdy (přes 1200km), kvůli zhoršení počasí ve vnitrozemí a nedostatku času jsme neradi od toho upustili. Při cestě do Tsitsikamma obdivujeme hezké kopečky, které svým tvarem připomínají náš Říp. Na smluveném místě se setkáváme s Hankou a ostatními, po studování mapy jedna skupina jedou hledat ubytování a my se jedeme podívat odtud nedaleko na startoviště vzdálené asi 13km po prašné cestě. Opět nás čekal další lehký šok, asi kilometr od místa startu byla závora a cedule oznamující privátní pozemek. S chaotickou náladou se vracíme zpět se ubytovat v jedné ubytovně v zapadlé vesničce. V jednom pokoji, kde jsme s Lubošem, Věrou a Sabinou chtěli přespat, nesvítila lampa. Majitelka přinesla náhradní žárovku, při dohadovaní, kdo žárovku vymění, jsme ji nechtěně rozbili. Smůla, kdo ví, možná nám to přinese štěstí. Paní domácí nám s úsměvem donesla další novou. Luboš zkouší z lampy odšroubovat tu původní, jemu ani Jirkovi ani mě se to nedaří. Nakonec se přestěhujeme do jiného pokoje. Když jsem odnášel svoje věci, všiml jsem si jedné zvláštnosti s nefunkční zásuvkou, jal jsem podezření na vypnutou pojistku. Po sprše s chlorovanou vodou, lehké večeři a debatování o zítřejším plánu se jdeme na zítřek vyspat. Doufejme, že zítra vyjde počasí na létání!
Žádné komentáře:
Okomentovat